Illiada patří ke klenotům světové literatury. Přes své stáří neztratila nic ze svého kouzla. Poskytuje však také sondu do života v antickém Řecku.
Nutno předeslat, že se doposud s určitostí neví, zda Illiadu a Odysseu opravdu napsal Homér. Ozývají se i hlasy, že každá z knih byla napsána jiným autorem. Kde je pravda, nechám na historicích.
Ač je nazývám knihami, ve starém Řecku neexistovaly knihy v dnešním slova smyslu. Příběhy jako Illiada a Odyssea nebyly čteny, nýbrž recitovány. To částečně vysvětluje i mnoho opakovaných vět.
Náš příběh začíná krátce poté, co si Řekové, kteří Tróju již několik let obléhají, dojdou doplnit zásoby vypleněním nedalekého města. Mezi kořistí jsou samozřejmě i ženy. Ty jsou rozděleny podle zásluh – ten, který dokázal během plenění nejvíc, dostane tu nejkrásnější. Ta čest připadla hrdinovi vůdci Řeků Agamemnonovi.
Brzy se však vynořil problém – žena, kterou Agamemnon získal, byla dcerou vrchního kněze místního Apollónova chrámu. A jelikož tatínek netoužil vidět svou milovanou dceru odvlečenou do otroctví, začal se modlit. A Apollón ho vyslyšel. Nejprve napadla záhadná nemoc psy, následně dobytek. To už se Řekové ptali svého vykladače, co to znamená. Ten jim vyložil, že se na ně hněvá Apollón.
Usmířit ho mohli jen tím, že dívku vrátí zpět nedotčenou jejímu otci a následně Apollónovi obětují nejlepší kusy dobytka. Řekové tak udělali, navíc knězi přidali peníze, nádherně vyzdobený vůz a dobré spřežení. Apollón byl usmířen. Avšak Agamemnon tak zůstal bez části kořisti, na kterou měl jako vůdce Řeků a bojovník nárok. Proto se rozhodl, že si vezme druhou nejkrásnější ženu, která patřila hrdinovi Achileovi. Ten to samozřejmě nenesl dobře, a šel si postěžovat své matce, vodní nymfě Nemphis.
Ta mu poradila, aby odmítl dál bojovat. Zeus zajistí, aby se Řekům po nějakou dobu dařilo špatně, a sami ho přijdou prosit, aby se bitev účastnil. Achileus souhlasil, a nejenže odmítl bojovat sám, ale zakázal to i oddílu, který vedl.
Řekům se samozřejmě dařilo po několik dalších dní špatně. Nakonec nabídli, že Achileovi dívku vrátí a přidají i spoustu darů. Achileus odmítl. Později však svolil, aby alespoň jeho oddíl šel bojovat. Vedení svěřil svému příteli Patroklovi. Ten však byl zabit Hektorem, synem Trojského krále, bratrem Paridovým.
Aby svého přítele pomstil, vyzval Achileus Hektora na zápas jeden na jednoho. Ten souhlasil a v boji byl poražen. Tím kniha končí. Oproti obecnému přesvědčení zde k dobytí Troje nedojde, děj zachycuje pouze několik dní z této devět let trvající války.
A co nás příběh o Trojské válce naučil? Že Řekové i Trojané měli velmi dobrou mušku – kdykoliv vystřelí šíp či hodí kopím, i z jedoucího vozu, trefí se vždy do bradavky protivníka. Že Zeus je diktátor a s Hérou má poněkud Italské manželství (jejich dialogy patří k té nejlepší komedii v celém díle). Že Achileus je první známý antihrdina a maminčin mazánek. Celkem dávám 7,5 z 10, hlavně za poněkud rozvláčný popis bitev a až příliš mnoho postav.