Mimo jiné je to také vzdělání, tedy jeho nějaký určitý stupeň, kterého civilizace dosáhla. Také to může znamenat duševní statky. Nebo umění, račte si vybrat. Pojem jako takový do sebe slučuje více dalších. Je ovšem také fakt, že si kulturu představuje každý jinak. Uvedu příklad. A použiji k tomu třeba hudbu. Někdo se rozplývá nad poslechem vážné hudby. Vivaldi, Smetana, Mozart, to je jeho parketa a nedá na to dopustit. Při tónech této muziky je v sedmém nebi. Tvrdí, že tohle je hluboký kulturní zážitek. Má pravdu. Možná.
Druhý člověk zase poskakuje při neskutečném kraválu. Čím blíže je u reprobeden, tím lépe. To je zase jeho kulturní zážitek. Kravál je pro něj hudba, poskakování je tanec a pokud tak stráví víkend, je nadšen. Ostatním tvrdí, že se bavil. Neříká, že to byl hluboký kulturní zážitek, protože tuší, že by tímto dost přestřelil. Zvolený příklad není samozřejmě jediný. Další se může týkat filmové tvorby, jiný třeba sochařství a tak dále a tak dále. A i když se to někomu nemusí líbit, přesto se toto vše zahrnuje do slova kultura.
Docela jistě jste již jako chodili se školou na různá divadelní představení nebo do kina. My to měli stejné. Divadlo nás moc nebralo, ale kino ano. I když jsme zde byli většinou vždy vystaveni opravdovým kulturním šokům jako jsou sovětské válečné filmy, nebo ty o budování vlasti. My jako kluci jsme pochopitelně válečné filmy mohli a dobrodružné ještě více. Jenže těch sovětských byl tehdy nedostatek, a tak byl snímek „Timur a jeho parta“ vrcholným zážitkem v kulturním dobrodružství.
Tím jsem jen chtěl naznačit, že už duše malého dítěte je formována společností s kulturou, kterou uznává ona a považuje ji za jedinou správnou. Proto se u nás jiné snímky zase tak moc neobjevovaly a jít na ně do kina se školou, když už se nějaký objevil, to bylo zhola nemožné. Ještě že už je taková doba za námi. Nebo není?